Bílá rána

Bílá rána….

Jsou bílá rána, kdy k nám vchází ticho
- z promrzlé noci,
ty stíny očí
- snad jen měsíc ví to.

Když maluje se zlatá brána
a pluje mezi hvězdami ,
ten paprsek skel
- propouští ho z rána.
To jitro,
rozzáří se
- nad námi.

Tak utichá i noční bouře,
krajinou potůčků
- tenkých žil.
Jak paví chvost z barevného kouře
- já tady bloudím,
déšť mi cestu smyl.