Svět naruby

V potrhané kštici
mramorové lísky
zívnul list
jazykem esperanta
do vlezlého večera

víčka obtloustlá únavou
těžkla
s každou novou otázkou
pěnové bubliny
o budoucnosti
a přeživší
prchavosti okamžiku
topeného sekáče
nad hladinou
co neprozřel
a polknul vlastní nohu
s vědomím ušetřených nervů
z přechlorované vody


a v rohu muška bzučela v pavučině
vesele
ne, jako v pohádkách
v návalu adrenalinu
omámená vlastní křehkostí
tlačila ticho
do klíčové dírky
zpět do chodby
kam beztak nikdo nevešel

a svět se obrátil naruby
když sekáč chytl druhý dech
a s pádlem z nohy
vzepřel se osudu
výlevkové karikatury
a muška upletla ze sítě
hmyzí šat
ve kterém odletěla do víru fekálií

jen já dál poslouchám
to ticho
zpod dvěří
kde se svět ani o píď nepohnul

a pořád nikdo nepřišel