Lidská džungle

Zavírám oči, mozek vypínám
věci kolem sebe právě teď nevnímám.
Hladinu klidnou vítr lehce čeří
vlnka za vlnkou někam si běží.

Třpytivou krásou okouzlena zdáním
kdoví kam dopluju, nechám to na ní.
Nechám se unášet, nechám se vézt
do krajin nádherných bez přetvářek a planých gest.

Tamtamy duní v široké dáli
kdo mi však poví co na ně hráli?
K lovu se chystá domorodý lid
než uštvou laň, chtějí se soustředit.

Zákony džungle učím se znát
ten, kdo chce přežít musí se umět rvát.
Tak jako v džungli mi to zde připadá
a jediné co mě právě teď napadá,
že všichni jsou stejní bez rozdílu víry
jenomže mě už docházejí síly.

Jako ta laň co vysílením padne
tak i já jsem se silami na dně.
Nutím se vstát za svůj život bojovat
marný však boj bez chuti milovat.