Lijavec

Všechny chyby o kterých jsem četla
dělám zase,
jako by lidství bylo kletbou
skrytou v čase,
jako by listí rostlo,
aby nebyl květ,
jako by stálo za to
zase nevidět...

Všechno co dělá lidi lidmi
dělá i mne,
můj černý pastýř bílých strachů
ruce si mne,
jako když stromy padly
včera právě tady,
jako by moje srdce
vrostlo do zahrady...

Všechny mé prosby smyly deště
v mojí duši,
přijdou bez předpovědi
a k slovům jsou hluší
ti moji ženci štěstí,
aby měli dost
vzali mou odvahu...
... a moji nevinnost.