Pohádkovejma očima

/Když jsme kdysi byli malí
a věřili na kouzla, dobro, čáry-máry.../


Na létající koberce
až z Tramtárie
a na lásku,
co překračuje
i hranice fantasie.

Na rytíře,
co byli celí železný,
co jedou do Dračí sluje
vysvobodit
svý dlouhovlasý princezny,

a věřili na korzárský lodě
co po mořích jich pluje.

Co hledaj velký poklad
kdesi ukrytý
tam někde na východě.

Doufali, že existují víly,
co roztahujou svoje křídla.

A nebo na hrady,
co už se dávno rozbořily,
kde narazíme
na strašidla.

Věřili i na ty šestihlavý draky
kteří plivaj jiskry,
chrlí dým.

A co my teď? Lásko.
Věříš na zázraky?

/Promiň.
Ale já už nevěřím./