Loučení

Odešel mi blízký člověk,
dlouho jsem se toho bál.
Znali jsem jej mnoho let.
Za ním bych vždycky stál.

Obdivoval jsem jeho vůli,
snažil se se vším pomoc.
Teď už nás nebude učit,
schvátila ho těžká nemoc.

Pohřeb bude veliký,
500 lidí bude v řadě stát.
Projevy budou dojemné
a nikdo nebude muset lhát.

„Pro Tvoje vyprávění,
pro Tvůj svolávací zvonec,
pro dobrotu Tvých očí,
proč je Tě zde konec?“

Vytvořil úžasný projekt,
spojil mnoho různých duší.
Kolika dětem pomohl?
To snad jen Bůh tuší.

Také já Ti mnoho dlužím
a nejen za své zdraví…
I za mou lásku k horám,
za to, že jsem v duši hravý.

Odpočívej příteli v pokoji,
Tvůj odkaz tu bude dál.
Jako vzpomínky na Tvé porady,
na to, jak ses o nás vždycky bál.

Za Tebe vylezeme horu,
mohylu vytvoříme z kamení.
Bude to žaloba Bohu,
bude to tiché znamení.

Sbohem, Honzo Jarolímku…