And Again, And Again...

Začíná to sladce,
sny jak na kladce,
pokec třeba o matce,
nebo blbý tatrance.

Vzájemný šťouchance,
najednou vlhký kousance,
další dny už po městě pomalý brouzdance.

Náhle prsty na spoušti,
který se neodpouští.

Neměl jsem dát hlavu k oprátce,
trvalo to jen krátce,
kdo je tu zrádce,
vyléčit srdce dává pořád víc práce.

Začínám naději ztrácet,
láska je zas v dálce,
šel jsem hlavou proti pálce,
je mi zle jak po zkažený chálce.

Smrtka začíná kolem obcházet,
je to jak na horský dráze,
vlastní naivnost mi začíná docházet,
duši mi chtěla roztrhat a rozházet.

Z cesty světla začínám odcházet,
slepý já byl blázen,
na startu zas na tý dráze,
zbyl mi jen vybledlý obrázek,
žaludek jak oblázek.

Hory hněvem porážet,
city mě zas prorážej,
a kapky mých slz už zemi neskrápěj.

Dávno již nemám žádných.