My Own Sadness

Jím, ale jídlo mi nechutná.
Piji, ale žízeň jest stále se mnou.
Dýchám, sic stále nemám vzduch.
Miluji, biť mě nenávidí.
Hraji, ale výhra je v nedohlednu.
Vidím, ale zrak neprohlédne záclonou šediva.
Křičím, ale nikdo mě neslyší.
V chladu přítomnosti se má duše smaží,
V horku minulosti se mi z krve stává led.
Žiji jen ze setrvačnosti stroje, jehož účel jest dávno zapomenut...
Ztracen v hlubinách minulosti a ranách, které utrpěl a již nemá sílu a čas je vyléčit.

Však stále žiji, ale... proč?
Co jest účel můj?
Biologický? Ne. Ten osobní.
Nenaplním ani jeden... Osobní mi to nedovolí.
Temnota se kolem mne stahuje čím dál víc.
Chci už konečně světlo.
Ale to nepřichází... již zmizelo za obzorem, kam nemám dovoleno ho následovat.
Bolest sílí... sílí až přehlušuje i ty malé hvězdy v mrholícím děšti beznaděje.
Není již nic nač se těšit. Životní Mana došla, a já jsem vyhořelý jak noční slunce, které již nevyjde víc.

Rány přicházejí s neutuchající silou.
Rány, které se zavírají pomalu...
Je jich již mnoho, již příliš!
Nedokážu se s nimi vypořádat!
Jsem tam slabý..
Vyhořelý po zažehnutí životem v mém počátku, jenž rozpit deštěm odvál všechny krásné vzpomínky...
Co s tím mám dělat?
Jsem tak unavený, byť spát se mi nechce.
Tak unavený...
"Alone in The Dark" jest titlul můj.

I'am trying to hold my collors, but...
I just want little bit of rest...Neverending rest...

Jedině odpočinek věčný jest sto mi pomoci.
Ale i ten se zdá tak daleko.
Je daleko? A i kdybych dokázal čerpat sílu z nicoty, Kdo mi příjde vzdát poslední čest? Kdo?!
Jen ona tam bude... Ta, o níž se nemluví, byť jest pořád s námi... Děsivě dokonalé dvojče života.
V kápi barvy temnoty bezedné propasti zatracení a těch,kdož do ní mne svrhli.
Daleko zdá se mi vše, a skrze tu nekonečnou dálku, není v mých silách toho dosáhnouti.
Nakonec, jak doufám, se dokážu vzchopit k poslednímu gestu svobodné vůle mé,
jenž mi byla darována vědomím si sebe sama a ukončit to trápení jednou pro vždy a v klidu spočinout...

Sepsáno Markem Markem dne 24.12.2010 ve 22:34 minut GTM+1 na jediném místě klidu, jenž jest jeho vlastní,
v městě Plzni, státě "Česká Republika", na kontinentě Evropa planety "Zěmě",
ve "Sluneční soustavě" galaxie "Mléčná Dráha" a dále relativností našich subjektivních znalostí
neurčitelném místě prostoru hmoty a energie nazývaném "Vesmír". "Now, you are prepared!"