Romantická dekadence

Plouti bouří v šeru stínu,
kam jen uložit můj stesk,
věčností zemřel za hodinu,
krásné bídy smutný lesk.

Rytíři blaničtí dál bít se nemohou,
jako srdce nemají již zemi,
i luna samotná nese se oblohou,
když vřelého přístavu již jí není.

Slzy válek už podmanily si svět,
a smrt místo Lásky v myslích dřímá,
V krev změnil se i jarní květ,
a žádný rek již nepostaví se v boji zpříma.

Zemřelo nebe nad námi,
a v srdcích jen emigrace hvězd,
Důvěra stala se jámami,
kde skončí každá z toulavých cest.

Věřil jsem na všechnu krásu,
blízkost těl a pálení slunce,
bol dohnal mne k zátarasu,
teď za úděl mi dekadence.