Žádný

Jsem existencionálním prototypem
neumím si poradit sám se sebou
jsem trestán a vím moc dobře, že jsem vinen
nevím nic, ani kam mě mé cesty zavedou.

Nechci nikomu ublížit a přitom ubližuji všem
nosím špatné myšlenky a točím se v kruhu
proč osude, proč zrovna já takový jsem
vidím jen tmu a noc a přitom bych tak rád viděl duhu.

Vím, že za všechny své hříchy platím
za všechnu vinu, kterou mám na duši
až se jednou konečně ztratím
nedostanu druhou šanci…co cítím, nikdo netuší.

Jsem existencionálním zármutkem
neumím žít starosti všedních starostí
bojím se smutku, však jdu za ním den za dnem
a marně volám o pomoc s nádechem radosti.

Nechci už nic, nemám sílu už ani ráno otevřít oči
mám v hlavě tmu a myšlenky na trest, který si zasloužím
nechápu svět, k čemu se vlastně točí
a trestán jsem spravedlivě, to moc dobře vím.

A o to víc mě to všechno bolí
nepoučitelný, nenapravitelný, prázdný
jsem ten co si rány v srdci ještě solí
a vím, že jsem k ničemu…mé jméno je Žádný…