Slabost

Pořád jsem jen člověk
plný snů a nadějí
jehož cesta životem
vede křivou kolejí.

Když na to příjde
probrečím noc
někdy jsem slabá
až příliš moc.

Podeléhám
nejde stále vítězit
sílu pevně na nohou stát
mít
a odvahu s osudem se prát
ne nestačí
někdy hrdost mít
nestačí jen hodně chtít.

Někde mám tu hranici
kde kolena se lámou
kdy sjíždím mimo silnici
a stávám se slabou
hlava moje končí v dlaních
a slzy prostě tečou...

Tečou, kanou, padají - zastavit se nedají,
Když jsem slabou potají - posteli mé slzy šeptají PROČ