Obchodník s pírky

"Již nejsi hoden, stát po mém boku
poslání svého sis nevážil
já daroval tobě křídla, andělský hochu
za trest bys svou cestu na Zem vážil."

"Prosím otče, odpusť mi
já slepě jsem hřešil
raději ztrestej mě tady na nebi
svou krásu bych na Zemi ztratil."

"Mravy anděla jsou ti vzdálené
ty sobče hloupý
z nebe tě vyháním jak zvíře prašivé
než sobeckost ustoupí."

Z nebe anděl padá
vítr mu křídla bičuje
jeho duše v útrobách strádá
země mu křídla zničuje.

Pomali vstává síly nemaje
křídla zlámaná a hnusná
chudý pocestný plášť mu daruje
na cestu sám se vydává.

Přichází do města
žízniv a hladový
naskýtá se příležitost jak cesta zlatá
obchodník s pírky.

"Vzdálené kraje nejsou mi cizí
odtud vzácná pírka dovážím
všechna od druhů, které mizí
kupujte, kupujte, než se podraží."

Anděl přichází k obchodu
prohlížeje si zboží
pírko z křídla padlo mu na nohu
obchodník vyskočí, jak seděl by na noži.

"To je krása, nádhera
zářící jako zlato
má ruka podobné neměla
co chtěl by jsi za to ?"

"Co nabídneš ty poutníkovi,
co nemá střechu nad hlavou ?"
"Pohoštění, šat a drahé kovy
jen musím míti krásu tvou."

Dohodli se, anděl u něj hlavu složil
za to vzácné pírko prodává
do zlaté truhly ho obchodník vložil
jídlo se anděli dostává.

Tu noc anděl z křídel další trhá
jeho duši bolest trýzní
prodejem nějaké peníze si vydělá
jinak trpěl by hladem a žízní.

Den co den chodil za ním
on kupce na pírka sháněl
poslední pírko a dluh za dům splatím
však v duši byl zraněn.

Pírko po pírku
majetek mu přibývá
čest směnil za pár papírků
na moci a slávě nabývá.

Však zamilovala se do něj dívka
on věděl, že nemůže
zavřela by se pro něj nebeská brána jak kvítka
svou lásku k ní přemůže.

Musel jí lhát: "Nemiluji tě,
mé srdce patří Bohu."
"Platonická láska zraňuje mě
žij prosím po mém boku."

"Nemohu, již slíb jsem Bohu dal."
"V tom případě řeku života překročím
nedokáži žít bez tebe dál
svůj život skokem raději ukončím."

Dívka se rozběhla k věži kostela
anděl ji sleduje krok co krok
vyběhla nahoru strachu neměla
on překazit chce její skok.

Dívka stojí na věži
smířena se smrtí posledním výdechem
otočí se a přec skočí
anděl za ní skočí se spěchem.

V letu dívku obejme, křídly mává
křídla bez peří jsou mu k ničemu
poslední objetí a polibek jí dává
obě těla do prachu dopadnou.

Dívka dopadla na tělo anděla
přežila, však on ji opustil
celá léta na hrob mu chodila
on po boku s ní chodil.

Když na něj myslela,
hladil ji po tváři,
když pro něj plakala,
bílými křídly ji ochránil.