Strom a člověk

Strom a člověk

Strom na louce stojí, v koruně přemítá
kouká na nebe, na mraky plující po kabátu
oddělen od velké noci, s vločkami dálek
daleko od sluncí věků, sám přemítá

Masy pohlazení života hroudy obývané
hrají si s jeho prsty a dávají jim chvění
potoky podlahy upírají se k nohoum
přiváží prámu, motor života

A tu přijde člověk a porazí ten strom...