Úděl stvořitele

Stvořil.
Miloval?
Jen tak pravil,
v hloubi proklínal.

Dal dech,
byl rád?
V cizích sadech
plody krad´.

V náručí měl mě nosit
a ne ty druhé prosit,
aby ta tíha, jíž jsem já
přes noc někam zmizela!

Končí tak snění stvořitelovo,
když proklíná jej dítě,
které ho kdysi tak milovalo.

Zničil,
měl mít proč?
Boží mlýne, prosím!
Toč se! Toč!