A tak jsem se rozhodla napsat nejsmutnější báseň ve svém životě

..Zkopírované úryvky vět nerozvitých zvony tiše bijí

umíráček zas duši ctí,

vyprovází déle než do škol matky

svět veliký a jest čím větší tím dále

pletou slova se už zas mi

když pomyslím na představu stovek ech zvonitých

ztrácejí se intervaly.

A tak jen jednoho chci žádat beze studu

žít a psát a ještě mnoho,netřeba mi let více,

ku radosti své,se zříkám bez špetky odříkání se, až zhyne má svíce.

Smilluj a odměň sám svou pokorou se v prospěch a čest mé matky.