Je pozdě

Sundává si kalhoty,

pak zbytek oblečení,

ulehá ke spánku

bolavý a bez léčení.

Smutno mu je,

cítí se osamělý,

když odešly v zapomnění.

Duše těch krásných

blízkých těl,

změnily se na popel.

A jiskry v jejich očích

uhasly snad navždy.

A ti co dýchají

a stále jsou tu,

odešli za svým sluncem.

Za svým světem

do kterého on již není zván

dveře otevřené dokořán

tu už byly...

ale samy se nezavřely,

zavřel si je sám,

a teď je mu to líto

je však pozdě a on ví to.