Proluka času

Luky zlomené
na hromadě leží
pokryty prachem pradávným.

Malí tanečníci rej započali
krokem pomalým
neboť byli nasyceni tísní podzimní.

Ten den
šípy luků zlomených
pokropily oči barev rozličných.

A muzikanti hráli a hráli
tomu dnu
ve stínu zmrzlému
jen lehounce
aby slepé oči neplakaly.

Ťuk klepy klep
zní kladívka unavených tesařů
stavících pódium
před chrámem padlých.

Až utichne vůně
posledního květu
vstanou mrtví z komnat kamenných
a vyndají šípy vstřelené
ze srdcí do očí.

Teď vidíš lásko
kroky mé
které mysl vede dnem
do noci temné
cestou prázdnoty.

Po každém metru ušlém
jsou nohy chromé víc a víc
a stejně stojím
pevně zapřený
abych zabušil na bránu strachu tvého.

Ty víš
že rozsype se v pouhý prach
neboť pevná není o nic víc
než vůle má i tvá.