Jak vypadá bolest?

Je bezesporu černá a temná,
radost a světlo vůbec nezná.
Vysoká postava bez obličeje.
Srdce stojí když ona se směje.
Má kápi přes hlavu a kladivo v rukách.
Tím tě mlátí, když svíjíš se v mukách.
Jím drtí na kusy Tvé štěstí.
A ty hledáš úlevu v zaťatých pěstích.
Dusíš výkřiky, po dechu lapeš.
Snažíš se zachytit, v prázdnotě tápeš.
A jen horší myšlenky dráždí tvou mysl.
Úplně ze všeho ztratil se smysl.
Pak odejde tiše. A ty?
Pomalu sbíráš své sny.
Jen ležíš na zádech a koukáš.
Že je prodnešek po všem doufáš.
Široce otevřené oči do stropu čučí.
Mysl normálně fungovat se učí.
V hlavě ti běhají vzpomínky milé.
A když máš štěstí, přijde ta chvíle,
a slzy ti pomalu stékají po tváři.
Až jedna po druhé vsáknou se v polštáři.
Když slzy i myšlenky dojdou, přijde klid.
Pak děkuješ Bolesti, že rozkázala ti ŽÍT !