Umírání duše

Nenávistný pohled,
Oči plné zloby,
Spí falešné vize,
Oprajíc se o mdloby?
Zkušenost a ideály,
Co se plíží kolem,
Vášeň která končí v duši,
Jantarovým polem…

Sklem sleduji abstrakci,
Co plíží se pod pohovkou,
A hraju se svou duší vabank,
Srdce kouslé korálovkou…

Jsem z kamene a oceli,
Co nůž násilně oddělí
A pramen krve prýští ze mě,
Krev ze srdce,
Žluč a sémě…

Za život jsem posbírala mnoho vášně,
Mnoho citu,
A má duše umírá
Z nedostatku blahobytu…

Vášeň se skromně hromadí ,
Když smutně krotnu za úsvitu,
A duše stále umírá:

Snad z přemíry blahobytu?

Utopené svědomí,
A bezvědomí srdce,
Které bije divoce,
Nestále a prudce..

Přelétavá stabilita
Krotne, ničí moje já,
A zkalená falešnou identitou..

Já pomalu

umírám