PAN ŽIVOT

Smaž mě a zahoď
zmačkej jako kus bezcenného papíru
a já se k tobě stejně zase vrátím v nové recyklaci
Podvody a rozchody
co jsme si my užili
naše malá jednání
co jsme si ze dna vypili
i ten papír má duši svou (ohranou)
(za)prodanou ďáblu a
dalšímu ďáblu
který je v nás
jak smůla na stromech
ale tam je i mech
ten měkký, voňavý mech
kůru pokrývající
v mrazu i větru trpící
pro svou strohost a zoufalství
prodírající se zvnitř ven
jak stále se opakující sen
sen o lásce a o touze
o malém i velkém voze
který by nás dovezl
za horizont zoufalé krutosti –
krutosti neschopna …
neschopenství ponurosti okrasných zahrad života
sladkost tetelení mechu v tvrdosti ocele
jako ta růže
když se usměje na včelu…
a pak je tu zase jen
… smrt…