Brána se zavřela,
klíče jsou ztraceny.
Už vím cos věděla,
když jsme se nechtěli.
Jsou to ty klíče,
které ztrácíme,
když spolu žijeme
...krvácíme...
Nevím kolik pravdy máš
kolik mi ji dáš,
a nevím kolik jí unesu
až jednou zavoláš.
Ztratil jsem svou tvář
a pravdu už jen vytvářím.
Snad jednou bránu rozbořím,
a snad i trochu sebe
naleznu sám.
Za branou,
která je rozbitá
zůstane mé lepší já v tobě...
a ty ve mě ukrytá.
Za branou,
která je rozbitá
zůstane mé lepší já v tobě...
a ty ve mě ukrytá.
tohle je hezké..jinak nemám ráda opakující se slova...především v poezii, ale to je subjektivní
10.07.2012 15:47:20 | Noc17
díky za komentář...pár slov jsem změnil tak i tak...třeba to působí líp...třeba ani ne:-)
10.07.2012 18:18:12 | greenus