FOSÍLIE

Září karbonově jantarové luny
vášnivě plamenné touhy
a přesto
schoulené krčí se
v rozsedlině krvavé empatie

a tvoje tělo
prohnuté jako nejzvučnější struna
je jen otisk pouhý
co do mého srdce vytlačí se
a tam zkamení do křehké fosílie

tak křehké
jako naše láska i nenávist
a něžné dotyky plné zklamání

jen tvé očí jsou tak lehké
jako dva nádherné jantary v mámení

stačí jediný pohled

a hluboce v nich
zase
můj odraz navěky zkamení…….