Trápení

Když srdce puká
v dva díly od sebe vzdálených,
Když slza padá
do kaluže dalších pruhledných,
kouzelných kuliček.

Smích, který byl znít,
který tak zvučel v místnostech,
utekl do míst, kde máme snít,
uvažovat o hloupostech.

Není nic, jak bývalo,
není ten smích, radost,
ten teplý pocit uvnitř těl,
který k nám ze vzdálených míst zněl.

Strasti zdobí tvou tvář, bolest
a deprese změnili tvou zář
na pár vrásek koulem očí, zlý trest,
jenž povolal život do tvých očí,
zpět nemůžem vzít nic - ten vztek.

Proč, proč, proč - voláš v temných nocích.
Světlo zmizelo a černý společník se kolem točí.
Tma, tma, tma - já znám ji, dobrý příteli.
Ráno, to čisté, bdělé ráno se vším tím zatočí!

Utíkej, honí tě, ta bolest hnisavá,
nakazí každičký díl tvého já.
Rána hluboká do měkké tkáně,
svět nadává té krásně panně.

Au, proč život tolik bolí?
Přece nás to všechno jednou skolí!!