Změna

ZMĚNA

Cítíš na sobě den ode více onu změnu,
pohled upíráš na bílou malbu – stropní stěnu.

Srdce bolí – prázdnota s tebou lomcuje,
vlastní démon bezútěšně před tvými zraky tancuje.

Vztek, slzy, vzpomínky, otázky,
kéž by šlo vymazat minulosti obrázky.

Nebo je uzamknout do skříňky černé,
pohřbít hluboko pod zem – ať jsou hrobu věrné.

Marnost nad marnost – okolí tě vytáčí,
jakákoli síla, radost ze života se vytrácí.

Naděje ? Vždyť je vše stále horší,
jak domeček z karet sny se bortí.

Jedna velká parodie – smát se či brečet,
nebo prosit o vysvobození – před oltářem klečet.