Už...

Už mi docházejí síly,
už nevydržim ani chvíli,
mám snad podřezat si žíly,
či rozřezat se na díly.
Už do života nemám chuť,
z mýho života zbyla jen suť.
To, čemu jsem říkal láska,
byla jen přes mí oči páska.
Tam venku právě,
leží mé tělo v trávě.
Z hrdla mi vyšel řev,
všude byla jenom krev.
Na mé tělo padá sníh,
už neuslyšíte můj smích.
Já vždy když jsem měl strach,
vždy jsem jen zbaběle plách.
Já už nevim jak dál,
všude jsem jenom sám stál.
Moje dny už jsou sečteny,
ztratil jsem všechny svoje sny.
Všichni řvaly "táhni někam",
říkám "nechte mě,chci bejt sám"
Dýchám venku chladný vzduch,
už cítím jak odchází můj duch.
Už mě nebavilo žít,
když zavrženej jsem musel být....
Už mě nebaví se smát,
a šťastnýho jen hrát.
Kdyby aspoň každej věděl co mě štve,
a stejně všem říkám "to neřešte".
Tam venku na ledě tiše spím,
a v klidu si tam sním,
ikdyž už se nikdy nevzbudím.
Dál na mě padá sníh,
už ležím v závějích.
Důvod žít pro mě byly oči její,
rád jsem pozoroval jak se smějí.
Ty oči se na mě už dívat nechtěly,
a teď aby pro mě brečely.
Ty oči zelené, a blond vlasy,
byly jemné, jak dětské hlasy.
Když ve vlasech jsem ji mohl hladit,
bylo to, jak struny na kytaře ladit...