Poté...

Bolest smutná ze srdce se ozývá ,
A já jsem osamělá, prašivá.
Kus hadru v koutě,
Vždy ve všem poslední,
Nač mám čekat,
Zda se někdy rozední?
Už nebaví mě volat tajně o pomoc,
Už nebaví mě signály,
Už je na mě toho moc!

Už nedokážu dýchat otrávený vzduch,
Snad zde bude volněji, až po mně zbyde prázdný kruh…
Tam, kam slunce chodí spát,
Tam, kde mě má někdo rád,
Kde upřímnost růží voní,
Kde se slzy neuroní…

Člověka nic nebaví, je jako prázdný stroj,
Pláče nonstop potají
A vede marný boj…