slepím tmu smutkem
slepím tmu smutkem
možná to nechci prožít
být právě prošlé zboží
co prodává se pod cenou
či malbou nástěnnou
ve chvíli kdy malíř slepý
již ztratil naději a bez palety
opouští náhle oba světy
ten slunce
dávno náhoda zlá vzala
dnes potká lásku
co se všeho vzdala
pro něj jen
neptám se slepého
proč hledí do dáli
proč oči upírá do temných vod
ta chvíle samoty
jen v šeru bez konce
přijde mu před cestou
poslední vhod
mohlo by světlo hladit vrásky
co od smutku jsou
navždy s námi
snad kdyby zašlo
pak se rozutečou
polekány
Komentáře (9)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Světlo, co vrásky vyhladí, je v očích těch, kteří Tě milují. Tam zůstává člověk neměnný. S Tvým citem pro život, krásu i obyčejné věci, nemám strach, že by jsi se někdy mohl stát prošlým zbožím. Už pro tuhle báseň, ne. :-))...Ale víš co, mívám to také. :-)) :-))
06.09.2012 09:43:59 | Lenka Krásnodvorská
Kazdé ráno mi tu má tři světla vyhladí čelo až k nepříčetnosti ..ale jak se zaklapnou dveře,najednou je takový klid..a jen klíče v zámku rezonují jak někdo prudce zabouchl..
ty chvíle mám rád :)))
06.09.2012 10:25:41 | poeta
Jo. :-) To znám. Nejkrásnější chvíle dne. Ale když se dlouho nevrací,(má světla) vrací se vrásky.:-)
06.09.2012 10:29:55 | Lenka Krásnodvorská
možná to nechci prožít
být právě prošlé zboží
co prodává se pod cenou
-----------------------------
to nechce nikdo prožít
nejsme prošlé zboží
a naše cena vyčíslit se nedá
básníci
mají srdce
jenž stále hledá
nový neotřelý pohled
pocit co ale všichni znají
jsme krásné bytosti
vidíš
svítá...uprostřed mých dlaní
:)
06.09.2012 00:03:18 | Noc17
naše cena vyčíslit se nedá
to jenom hřích
ten vahou střelku zvedá
a pekelné nás sluje vábí
jdem blíž
do hedvábí
však za ním dráty rvou nám těla
kousek od kostela
06.09.2012 00:07:32 | poeta