tupým předmětem

kolemjdoucí dělají že nic nevidí

ta kaluž kdyby mohla
své rudé skvrny nutit k řeči
a nebýt v mírné křeči

prozradila by co neví
a to co ví
čí krev tu teče
z hlavně dým stoupá
cítit strach
mám křeče

výčitky utahují kotevní lana
a všude kolem voda slaná
cítím chlad


a tvary zasychají
těm vítr dodá vrásek hejna
a z rudé hnědá
byla stejná
v žilách tvých

nechtěl jsem projít hříchu branou
vzít tě stranou
být dál než blíž všem obětem
nutíš mě

tupým předmětem
a doufám že jen spím
náš dialog a jednou provždy
ukončím

prý v afektu čtu v soudním spisu
stejnokroj škrtí
naproti za sklem tak blízko smrti
pár pohledů

a kolemjdoucí
hledí na špičky bot