Uctivě vzpomínáme … že chceme žít

Zdvořilostní úsměvy
se usadily do svých koutů
aby se o chvilku později
stáhly z dohledu

tváře opět zkameněly

Na vrakovišti pocitů
bylo živo

někde opodál
spadlo malé dítě
na svá čerstvá kolena
a statečně si zakázalo pláč

zatímco dospělí plakali
dle protokolu lidství

Nebyla to potřeba
nebylo opuštěné
přesto se nezúčastněný
ujal slova

poskládal prázdné věty
které měly příliš náročnou cestu
na to

dostat se ke slechům

Jeden nenávratný konec
a tisíce myšlenek

jedna z nich vévodící
stydlivá ale jednoznačná

chci žít