míjíme se v temnotě
zapadlého stánku
s cukrovou vatou
pouťové abstrakce
našeptávají portmonkám
o niternosti otvírání
kolidujících drah burčáku
jen jsme se chtěli nerozcházet
ale dopadlo to vzpomínáním
na budoucí samotu
narazil jsem na ni náhodou a jsem spokojený. Je fajn:) a na burčák se těším:)
12.09.2012 21:05:54 | kočkopes
dík, kočkopse.... Napsal jsem to správně ?
12.09.2012 21:17:27 | Marcone
jasněě, správně:)
12.09.2012 21:18:04 | kočkopes
Poslední strofa je znamenitá (ale jen lehce vyčnívá nad těmi predchozími):)
12.09.2012 15:58:49 | poeta