Objímá mě tma
Jako tajemná milenka
A chrání mě
před světlem
Před nadějí
A říká mi šeptem
Že nenajdu naplnění
A do úst mi lije
Sladký pohár
Bolesti
A utrpení
Který chutná
Tak opojně
I když tráví mě
Ale má mysl
Ztrácí velení
A žezla se ujímá
Mého těla úpění
A já si říkám
Proč jsem tak…
Naivní?
Velmi dobré. Jednoduše sděluje pocity. Bez laciných a "krásných" rýmů. Úderně a nevnuceně.
14.09.2012 19:48:29 | Gregy
Formu bych klidně nechal.. není naivní ten kdo věří, sní? A jde to jinak?
13.09.2012 23:23:01 | Nergal
naivita je svým způsobem požehnání... bez ní by byl život strašně chudej..:) Ale i tak dokáže dost překážet..
13.09.2012 23:34:40 | Josephine
Velká písmena působí rušivě, ale pěkná výpověď.
13.09.2012 13:12:52 | Lilien