ve věžích
ve věžích
zlá hodina
opřela své minuty o můj spánek
výbuchem několika zvonů
rozházela jejich srdce po polštáři
zmatený výraz v očích zvoníka
zbyla mu jen rozmotaná oprátka
šelmy shazují srst
a stále více místa patří mláďatům
u studánky vyšlapané stezky
po vzoru starých laní
vodu se učí pít
nastoupíme do svých kůži
hladkých
a přikryjem se samotou
došel nám úsměv na příděl
opřela své minuty o můj spánek
výbuchem několika zvonů
rozházela jejich srdce po polštáři
zmatený výraz v očích zvoníka
zbyla mu jen rozmotaná oprátka
šelmy shazují srst
a stále více místa patří mláďatům
u studánky vyšlapané stezky
po vzoru starých laní
vodu se učí pít
nastoupíme do svých kůži
hladkých
a přikryjem se samotou
došel nám úsměv na příděl
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Velmi povedená věc .....slůvka rozhazena po zemi fantazie skládají mozaiku citrónové chutí :
18.09.2012 07:14:45 | Noc17
Není nad to když se rozutečou a běhají si jak se jim líbí.mám.písmenka rád. :))
18.09.2012 08:06:22 | poeta
Naprosto skvělá. Spoustu dramatických vět a poslední věta deprimující...v kategorii ve které je, tedy splnila svůj účel......srdce zvonů, rozházená po polštáři je moc hezké :-))
17.09.2012 16:44:32 | Lenka Krásnodvorská