projev k lidu

 

 

mluvila tiše

prostořeká

naivně  drzá v domnění

že až ten dav si slovem získá

 ji na  oplátku odmění

krutě se zmýlila

řady kráčí

a za ní velká rovná zeď   

tisíce nohou v rytmu bubnů

připrav se děvče na zpověď

kopou a šlapou v rozhřešení

otčenáš žebra neléčí

krvácí prázdná zpovědnice

pozdě se

z hříchu vysvléci

 

stačilo málo

od poslední řady

našeptat uším jak je zlá

že svojí matku utrápila

vždy nenávistí prolezlá

 

šepot se šíří jako vlna

narůstá  v lidu mocný hněv

na konci ležíš překvapená

poslední malba

rudá krev