Sivá

Na křídlech fantazie,
já létala tak divá.
Nyní jak stará poezie,
já jsem v hloubi sivá.

Obrazy fantaskní,
odpluly v dál.
Sivá až groteskní,
teď duše je má.

Slzy mé padají
do klína tak tiše.
Myšlenky se látají,
běda, to zní jak klišé.

Není však dne,
kdy nestřádám síly.
Čelím vnitřní tmě,
skládaje dokupy díly.

Já vím,
mnoho to není.
Snad příliš lpím
na srdci chvění...
...když báseň z duše vypluje.