Bezmoc

Nocí se plíží

vzpomínky zrádné

v očích se mlží

noc ke snům prahne.

Myslící na ní

ke snům se blížím

v hlavě to přání

po němž já toužím.

Poslouchám hudbu

nechci jít spát, 

sám sobě kradu

ten chtíč se smát.

Cítím jen srdce

jak ve mě trpí

přemýšlím více

radost to tupí.

Nacházím pochyby

jen přiznat si je nechci

pokouším modlitby

a pořád poznat ji chci.

Nevěřím tomu

je to jen touha

uteču tomu

když se tak chová?

Já čekám zvuk

jež vzpomínky potlačí

když budu smutný kluk

co nikomu se nepáčí.

Mám já chtít spát

a v noci o ní snít

když chci se smát

a jenom pro ni žít?

Mám toužit dál

po dotyku krásném

když sám bych se bál

že skončí to fiaskem.

Co dělat netuším

když ona poblíž je

snad když ji potěším

a ona se usměje.

Toužím jen po ní

nemůžu spát

když se i slzy roní

smím si jen přát.