po vzoru drahých kovů
v zemi skryta
ve skalách
neprostupnosti stěn
vzpomínka
na jeden den
kdy poprvé se naše oči
na nízké dráze pohledů
v obyčejném ranní tichu
všem stranou beze svědků
střetly
ležel jsem jen pár kroků od tvých slov
a všude kolem plály ohně
a v nedoslechu nářky tiché
dětský pláč
snad lidská chyba za to mohla
zbloudilý starý slepý pták
nejprve pocit nekonečných pádů
pak náraz střepy vnitřní tlak
a bolest
bylas tak blízko světlé vlasy
pár slz a trochu zděšená
v ruce šátek s dětskou kresbou
šeptalas její jméno
a já ji spatřil jak tam sedí
na tváři úsměv nevinný
od sazí šaty rozcuchané vlasy
a vedle sponky rozepnuté
na nich lekníny
je to už dávno co se zázrak
proběhl naším životem
co nás dva spojil
ukul pouto
…….
daroval
Spojení lidských osudů na pozadí tragédie...působivý nápad. Líbí se mi "ležel jsem jen pár kroků od tvých slov".A malá holčička vzbuzuje něhu...jsem ráda, že přežila i se svými sponkami. Jsi vyjíměčně plodný autor a výbět Tvých témat nezná hranic...
26.09.2012 12:55:47 | Lenka Krásnodvorská
Někdy mě samotné téma tak vyděsí....
no ale hozená rukavice se musí zvednout.tentokrát mohu s klidem říct,že jsem to nezažil :))
26.09.2012 13:15:41 | poeta