Samota

Svíčka ve tmě hoří rudě
na minulosti nezáleží
když se liché mění v sudé
čas nestojí ten pořád běží
vpřed kde samotná pravda leží
A přesto vzad se ohlížím
je tam zima pořád tam sněží
samota kterou zas cítím.

Svíčka pomalu zhasíná
jako naděje mi už došla
a byť vím že jsi nevinná
že minulost je dávno prošlá
ptám se znovu proč a kam si šla?
V srdci bolí vražený klín
a krom něho by se tam našla
samota kterou zas cítím.

Svíčka zhasla a zbyla noc
kdo na otázku mou odpoví
ten dostane nade mnou moc
tomu mé zoufalství vyhoví
jenže Tys ta kdo odpověď ví
A Tebe vidět už nesmím
a tak nakonec mě zahubí
samota kterou zas cítím.