úniky říší pláče

v náhodném davu osamění

tvář jediná

na chladnou zem se nepodívá

ta do očí jen

a hrdě vzhůru

nevinná

snad ke  hvězdám, možná výš

v nedohledno

stranou  zlých hlasů

tichou nocí

nesměle

únik vysvobodí

říší pláče pro úsměv si spěchá

co jednou

na pozemském  poli sklidí

bere zpět

tu tvář co moudrost zdobí

dobré síly chrání

a vhání

do žil sílu k žití

naději