Kopretina

Nebudu dělat nic, co se mi příčí,
má duše z těla křičí
DOST!
Na sebe, na svět, prachsprostá zlost.

Lži jež mi prolítnou uchem,
jeden den tam,
za dva už nic,
dávíš se vzduchem.

Nechci udělat ze sebe loutku.
Konce slzami pálí.
Kopretinu mi nepodáš
kašleš na mě,
nehledáš v louce tu mojí.

Cítíš snad bolest
co mi kape z prstů?
Ne, jsi prostě lord
bez zájmu o můj život,
který s Tebou byl
plný okovů a pout.