Motýlí křídla

Vyschly slzy, suchý bol.
To nejhorší co můžeš znát.
Prsty se snaží hrát
melodii duševní,
však struny přetrhnou.

Ten motýl,
co mi seděl na rtu
a já skousla.
Pachuť rozdrcených křídel
uvízla v chuťových buňkách jazyka.

Ten lehký šustot
bodá do duše.
Štípla Tě vážka do ucha.

Tam u na lavičce
u obíleného domu.

Něžně ji chytáš do dlaní
a ona Tvou bolestí
umírá.