Konec?

Ležím v posteli nehnutě,

jen strop mým je kamarádem,

jak odhozená hračka v koutě,

přemýšlím nad osudem.



Svět okolo sebe nevidím,

Jen tmu a odraz světel,

žít dále už nemíním,

mám už jen svou postel.



Pro co žít jsem mohl,

dávno už je pryč,

i po Tobě jsem prahl,

zbyl mi jen chtíč.



Pro co dosud jsem žil,

odpíráno mi jest,

tak proč bych tu byl?

nechci se jen plést.





Vše dobré, co ve mně jest,

i poslední kousek mého srdce,

rozhodli jste si odnést,

dodnes - nesu to trpce.



Tak dejte mi všichni pokoje,

chci tu jen přežívat,

jen asi nezvládnu to ve stoje,

nezbývá, než umírat.