Sám

Jsem poutník co zpívá svůj žal mořím,
a nohy písek již mi rozedral,
tvou tvář hloubš do srdce svého nořím,
po hlavě mé teď touží král.
Ani anděl nepomůže od bolesti,
když chladný vánek jeho křídel,
chladí místa tam,
kde dotkly se mě tvoje pěsti.
Ještě žiji ... Nekrvácím,
však mezi stromy osamocen,
v klid a mír se tiše ztrácím.
Moje ruce neudrží,
těžké věci, ba ni peří.
Příliš těžké nohy vězí,
v bahně smutku,
a oči slzí.
Kolem těla, supi krouží,
ach jak osamocen zmírá ten,
kdo po zakázaném
- touží.