podzimní splín

marně si stěžuji v podzimním šeru
na bílý papír vylévám svůj splín
co bych teď dala za důvěru
za trochu slunce když v duši je stín

obcházím jezero a smutno mi je
pod nohama tiše mi šustí
dumám nad osudem Ofélie
a opadám jako to listí

nechápu a nerozumím
lidé mě poznají a opustí
tiše si bloudím světem cizím
zklamaně toužím po štěstí