Nestydím se za své slzy

Sedím tu v kaluži bezbarvé krve 
už mě to nebaví, všechno mě jebe

cítím nenávist, bolest a strach
zavřená v kleci, jako nelítostný vrah

bez trochy pochopení, bez pevného objetí
celý život představuje nevyhnutelné prokletí

snažím se dostat ven z toho černého světa 
stačí jen dvě slova, jednoduchá věta:
„Miluji Tě a to špatný chci zpátky vzít,
moc mě to mrzí a přeji si zas s Tebou být"

neboj, vím, že toho se od Tebe nedočkám
a promiň, že oči plný slz mám

pro Tebe je to jenom hra a já jsem malý hráč
Ty vyhráváš o tisíc bodů a mně zbyl pouhý pláč 

nechci už cítit bolest, a taky si nechci lhát

kdo zažene můj smutek, ať můžu se zas smát?

chtěla jsem být jako princezna v té nejkrásnější pohádce
ale všechno se to pokazí kvůli nesmyslný hádce

kdy ve vzteku otevíráš i starý rány
promiň, ale na srdci zůstávají mi šrámy

a nestydím se za to, že ukazuji Ti svoje slzy
já totiž věřím ve šťastný konec, a doufám, že přijde brzy…