Anotace: a život není fér
Chvěješ se,
říkáš mi ty hrozné věci
do límce tvé košile,
aby se tak nerozléhaly
a neznělo to jako
(tragé)die
a já nevím jestli vůbec
můžeme být šťastni
a jestli vůbec můžeme
ještě někdy
BÝT
Buď vůle Tvá jako v nebi,
tak i (pod) zemí.
Náruč co vás od dětství
držela
se rozplývá
a vy musíte být ti,
co se starají,
ti díky nimž dokáže dělat
krůčky aspoň na místě,
když ne v před.
Noc co krade sny
a vy se modlíte,
aby nesebrala
i to poslední,
co vám/jí zbylo.
Modlíte se, přestože jste
nikdy v nic pořádně
nevěřili
a teď už teprv
nevěříte,
kdy polykáte slzy,
protože vy musíte být ti stateční
a říkáte si,
že zázraky se dějí.
Musí se přece dít!
/Byli bychom vděční/
Je dost silná?
Přežije?
Ptala se rak(a čí je t)o vina
.....
ale nikdo neodpověděl.