(Po)moc

Sedím tu a volám, Help Me
kde jsi skrytá, někde za sny
zhasni
světla
z pekla
jsi řekla
že i řeka
se vzteká
když z výšky padá...

Nezapadá
slovo nikam ani náznakem
snad jen pouhé možná
zázrakem
řečeno zase
a ty doufáš, že se
brzy něco změní
než upadneš v zapomnění
změní se tak louže v bláto
než ti někdo řekne táto...

Jsi sám jak osten v trnu
pro ta slova přec nezhynu
jenže to se mě má státi
někdo říkat má mě tati
někdo kdo je strašně vzdálen
a já sám na srdci raněn
bolí to jak solí v kůži
otevřenou ránou noži
po čem v nocích muži touží
když nad nimi kořist krouží
čemu jen v tu chvíli slouží
prokletý buď osten růží...