LOUTKA
Jako loutku životem mě vodí,
smyslné nesmysly má mysl plodí,
kdo ví, co ze mne se zrodí,
když se v nitru zloba rodí.
Jako s loutkou s mnou si hraje,
ukazuje v širé kraje,
kdo ví, co si ve mne zraje,
moje mysl před ním taje.
Jsem přec jenom loutka z dřeva,
co ti svoje srdce nedá.
Srdce z dřeva lipového,
nepřilne do srdce tvého.