Sladké sladké nic

Tak tu sedím na zídce před domem.
Město je mrtvé. Ulice prázdné.
Jen hospody a bary svítí do tmy.
Hlasy těch lidí sem tam slyšívám skrz mlhu, která nás odděluje.
Plavu v rozbouřeném oceánu a ostatní pijí pivo.
Labutě, ty už dávno odletěly.
Řekou plavou mrtvá těla mých mladších já.
Mám to sladké sladké nic moc rád.
Napsal bych radši básničku a zabalil jí do červené obálky.
Do které ze schránek jí ale vhodit?
Je lepší sedět sám na zídce před domem.
A přemýšlet, co by změnil návrat bílých labutí.

Když je zima a noc se do očí plíží, přál bych si zemřít.
Nechci tím oceánem plavat navěky.
Nechci o labutích jenom snít.
Mlha každým ránem houste.
Oni piva píjí víc a víc.
Další moje tělo řekou teče.
Sladké nic má hořkou příchuť.
A ty, ty máš červené obálky ráda?