Návrat labutí

Když labutě vznesly se a letěly,
vzaly sebou něco z tvého.
Když lidé na tě pohlédli tak věděli,
že chybí ti něco, kdyby si tak hleděli svého.

Každým rokem odlétaj a navždy pryč,
už nevrátí se nikdy víc.
Chtíc je zpátky volej, křič,
neb nezbylo ti vůbec nic.

V dáli hledíc čekáš na ta křídla,
jež vrátit by se měla.
V tobě navždy strach a křivda,
ty snad zpátky bys to chtěla...chtěla ?

Tak dál čekej a tichem zhyň,
na skále se obrať v prach.
K čemu dobra plnou skříň,
k čemu když máš pořád strach...

Tak bojuj,
strachu nastav tvář.
pak možná přiletí zpět
a za nimi tichá, jasná zář...