za hranou

Proč jsem já i můj stín tolik bezbranní
a proč jsme oba vlastně bez braní
kdosi mi šeptá do ucha při spaní
že by raději poznal svět bez lhaní
a křičí, že prý nám v tom nikdo nebrání
já ale vím, že lidstvo se v krvi ve dne koupalo
tolikrát bolestně v novou víru však doufalo
když se u kata na provaze tak slabě houpalo
jak staré rezavé na náměstí stojící kyvadlo